S každou první třídou si přeji pohodové děti a rodiče, humor, zajímavá dobrodružství a zážitky jako základ hezkých vzpomínek nejlépe na celý život. S každou další první třídou si také říkám, že už mě nic nemůže překvapit, že všechno už tu bylo. Není to pravda, hned náš první projektový den přinesl nové výzvy, které byly zdolány s úsměvem a grácií. Posuďte sami.

Na bezpečné půdě školy jsme projektový den Drakiáda započali prací jednotlivců i skupin v připravených materiálech s dračí tematikou. Poté následovaly tři krátké instrukce: obléct a přezout, klíče nechat ve skříňce a čekat před školou. A právě zde to také začalo. Jedna bunda se musela z šatny přinést, jedny klíče se musely vrátit zpět do školy a jeden drak byl rozbit přímo před vchodem i přes trojnásobné doporučení, aby ho nikdo nevydělával dříve, že je dáme dohromady až u rybníka. Paradoxně tak právě ten, kdo se již od rána nejvíce zajímal o sílu a kvalitu větru a opakovaně se ujišťoval, že mu s drakem pomůžu, svého draka vůbec nevyvětral.

Počasí bylo zvoleno naprosto perfektně, teplo tak akorát, mokro na poli tak akorát a větrno přesně na pouštění draků. Což si už ale nemohla vyzkoušet jedna šikovná slečna, která k rybníku přišla v přezůvkách. Co teď? Poslat ji do školy samotnou není možné, vrátit se i s dětmi nepřipadá v úvahu, to by bylo smutných očí, proto hledáme suché místo na přečkání. To už nám ale vzlétl první drak, aby vzápětí přistál na stromě, z něhož se mu samozřejmě nechtělo dolů. Dobrá rada jít dál od stromů nebyla vyslyšena. Tahali jsme nejdříve opatrně, pak už se opatrnost vytratila, naštěstí přežil drak i provázek. Několik jiných draků se mezitím také dostalo na oblohu. Létali opravdu moc hezky, stromům se vyhýbali, ale díky výšce, které dosáhli, se pak zase zašmodrchalo několik provázků. Ač se to občas nelíbilo, ke slovu se dostaly i nůžky.

Ani to ale ještě nebylo všechno. Za mými zády se totiž ozvalo: “Paní učitelko, mně uletěl drak.” Sám se sice na cestu nevydal, někdo ho musel pustit, což nic nezměnilo na tom, že přeletěl celý rybník a přistál až na protějším kopci, kde to ještě chvíli vypadalo, že s cestováním neskončil. Pak ale usedl a zdálo se, že na místě už zůstane. Co teď? K drakovi daleko, děcka skoro na Nivách, proto určujeme pozorovací stanoviště, z něhož bude po celý zbytek pobytu pečlivě sledován a na zpáteční cestě se projdeme prodlužovací zkratkou a pokusíme se ho získat zpět.

A světe, div se, máme tady další poprvé. Pokud jste ještě neviděli draka, jak se potápí, tak my už ano. Také tento šikula se nějak vysmekl z dětské ruky a vydal se za rybník. Chybělo mu opravdu už jen pár metrů, jenže nepřeletěl a skončil v něm. Co teď? Plavat nikdo nemohl, neboť neměl plavky, drak sám se také vynořit nechtěl. Tahali jsme ho z vody dlouho a těžce. I když jsme doufali i v jiný úlovek, ryba bohužel nezabrala, ale drak byl zachráněn, také tento příběh měl šťastný konec. Teď už jenom vyzvednout toho fešáka na druhém kopci, který se už naštěstí ani nepohnul. Jen jsme kvůli němu museli opustit to suché místo, což zase špatně snášely ty nepřezuté papuče. Že se někdo zasekl v trávě, přestože jsem radila smotat provázek a on se jaksi zachytil, nebo že si někdo předpověděl zaracha až do konce života, přestože jsem radila draka složit a ona se ta tyčka nakonec zlomila, to už jsou jen takové drobnosti.

Celkově můžeme zhodnotit tuto akci jako veleúspěšnou. Paní učitelka zvládla nové nástrahy každodenního školního života. Děti došly k poznání, že když něco radím, dobře radím a vyplatí se rady nejen poslouchat, ale dokonce se jimi i řídit. Rodiče snad zvládnou dát do pořádku všechno, co prošlo blátem, snažili jsme se šetřit prací prášek, jakož i opravit draky, kteří prošli zatěžkávací zkouškou a vzdali to. My se nevzdáváme a těšíme se na další výzvy a další zážitky.