Pátek 11. 10. 2024 se nečekaně stal vánoční nadílkou, byť do svátků nám ještě zbývá nějaký ten čas. Jiskřičky v dětských očích se však daly zcela určitě přirovnat právě k těm, které mají při rozbalování dárků pod stromečkem. Můžete hádat, co k tomu v 1.B stačilo. Napovím už nyní, že dárky to nebyly.

Den začal vážnou diskuzí nad tématem třídění odpadu. Ukázalo se, že každá rodina k němu přistupuje jinak. Některá se jím nezabývá vůbec, v jiné je to pro děti úkol, v další samozřejmost. Snažili jsme si navodit situaci, kdy by bylo jistě nezbytné nad odpadem přemýšlet mnohem více než doposud. Stačila k tomu zpráva, že přestaly existovat popelnice a sběrné dvory, od tohoto okamžiku si každý svůj odpad skladuje na své zahradě. To bylo najednou údivu, zmatku a děsu. Jenomže planeta není nafukovací a má-li se na ní právě našim dětem dobře žít, na zamyšlení je nejvyšší čas. Mohu-li byť nějakým malým dílem přispět, a třídění odpadu skutečně zvládnou už malí školáci a školačky, proč to neudělat. 

Proto se děti hned proměnily v různé odpadky a roztřídily se do košů, které nabízí prostředí třídy. Zjistily, že vyprodukovaly nejvíce plastů, poté papíru, jen jeden kousek by spadl do bio a jedno “sklo” si nevědělo rady, kam se sebou, neboť to ve třídě netřídíme. V blízkém okolí školy však máme další kontejnery, do kterých se dá odložit i jiný druh odpadu, proto jsme se dali do vykreslování pracovních listů, abychom o tom zjistili více. Nové vědomosti bylo nutné procvičit, došlo opět na třídění, tentokrát magnetických karet s mnoha dalšími typy odpadu. Občas se něco zatoulalo, ale většinou bylo roztříděno správně.

Následovalo vytvoření improvizovaného sběrného dvora či spíše nelegálního smetiště. A právě to vyvolalo neskutečnou bouři nadšení, možnost sypat z tašek odpadky na jednu hromadu doprovázel smích a výkřiky, cinkal kov, padalo dřevo, vzduchem létaly krabičky, sáčky, látky, bota i parohy. Tolik radosti způsobilo rozsypání odpadu, ale i následné přehrabování se v něm. Bylo třeba najít co nejlepší součástky pro výrobek, jehož funkce nám po celou příští hodinu měla zůstat utajena. Po skončení výroby přišla do třetice výuka třídění odpadu, celý smeťák musel skončit v odpovídajících pytlích. Zde se velmi dobře ukázalo, kdo má třídění zažité a kdo ne a ne poznat plast a vytrvale rve do žlutého pytle papír. 

Když už třída vypadala skoro stejně jako dřív, děkujeme velice moc za ty kousky polystyrenu, sesbírat uvolněné kuličky nám zabralo asi patnáct minut, mohly děti představit své výrobky a sdělit ostatním, k čemu je jejich vynález dobrý, na co slouží. Častěji se jednalo spíše o věci, které již existují, objevily se ale i zlepšováky, jejichž uvedením do provozu by se výrobce stal multimilionářem. Prototypy pro jistotu doma uschovejte, jeden nikdy neví.